Pred 610 rokmi bol upálený Majster Jan Hus

Pred 610 rokmi bol upálený Majster Jan Hus

Dnes si pripomíname 610. výročie  upálenia majstra Jána Husa. Jeho najznámejší výrok, výsostne aktuálny aj dnes:
Verný kresťan: hľadaj pravdu, počúvaj pravdu, uč sa pravde, miluj pravdu, hovor pravdu, drž pravdu, bráň pravdu až do smrti: pretože pravda ťa vyslobodí od hriechu, od smrti duše a nakoniec od večnej smrti, ktorá je večným odlúčením od Božej milosti.


Očitý svedok Petr z Mladoňovic takto svedčí o tom hroznom divadlle:

"Přišel pak na popraviště, poklekl, a rozepjav ruce a zdvihnuv oči k nebi, velmi zbožně se modlil. Vstal pak na příkaz biřice z místa modlitby, silným a srozumitelným hlasem pravil: Pane Ježíši Kriste, tuto strašnou , potupnou a ukrutnou smrt pro tvé evangelium a kázání tvého slova chci velmi trpělivě a pokorně vytrpěti. Potom ho svlékli z jeho šatu a uvázali k sloupu provazy, s rukama nazad obrácenýma k řečenému sloupu ho přiváževše. Když pak ho za krk přivazovali očazeným řetězem, pohlédnul naň a pousmál, se pravil biřicům: Pán ježíš Kristus, můj vykupitel a Spasitel, tvrdším a těžším řetězem byl spoután a já bídný nestydím se pro jeho jméno tento nésti. Pod nohy pak mistra dva svazky a otýpky dříví podložili. Ten, ještě přivázán k sloupu, měl na nohou své botky a jedno pouto. Řečené pak svazky dříví promíšené slámou obložili kolem jeho těl ak stojícího až po bradu; dříví pak byly dva vozíky.

Pak dříve než ho podpálili, přijel k němu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu vybízeje ho, aby ještě zachoval svůj život a aby to, co kdysi kázal a svoje slova odpřisáhl a odvolal: A no, prohlédnuv k nebi, hlasitě odpověděl: Bůh  mi jest svědek, že jsem to, co se mi falešně připisuje nikdy neučil, ani nehlásal, ale předním úmyslem mého kázání a všech jiných mých skutků nebo písem bylo, abych jen mohl lidi zachrániti od hříchů. V té pravdě chci umříti.

A jeho hned biřici zapálili a mistr silným hlasem zazpíval nejprve: Kriste, synu Boho živého, smiluj se nad námi; a podruhé: Kriste, synu Boha živého smiluj se nade mnou; potřetí: Jenž jsi se narodil z Marie Panny. A když potřetí začal zpívati, hned mu vítr vehnal plamen do tváře, tak sám v sobě se modle, pohybuje rty a hlavou, vypustil duši v Pánu. Ve chvíli mlčení bylo viděti, že se hýbe a zmítá v plamenech, dříve než vydechl, tak dlouho, za kdy bys mohl odříkati dva nejvíce tři otčenáše...

Když pak dříví řečených svazků a provazy byly spáleny a ještě trup těla stál, visel za krk na řečeném řetězu, hned biřici trup spolu se sloupem srazili na zemi a zvětšivše oheň ještě třetím vozíkem dříví, pálili je a obcházejíce kyji kosti rozkoukali, aby se dříve obrátili v popel. A naleznuvše hlavu, kyjem ji rozbili na kousky a opět vhodili do ohně. Když pak našli mezi vnitřnostmi jeho srdce, naostřivše klacek, jen naň jako na rožeň narazili a zvláště opékajíce a spalujíce kyji rozbíjeli a konečně celou onu masu obrátili v popel. A šat hodili biřici spolu s obuví do ohně se slovy: Aby to snad Čechové neměli za relikvii. A pak spolu se všemi řečenými popely oharků na jednu káru naložili a do řeky Rýna do hlubiny vhodili."